1. den
Zelený šíp před školou? To znamená jediné! Odjíždíme na lyžařský výcvik, hurááá! Projeli jsme Strážnicí, Uherským Brodem, Rožnovem pod Radhoštěm a byli jsme v cíli. Horní Bečva nás přivítala krásným počasím, ale také mírnými obavami, co se sněhu týče. Obavy vystřídala radost, jelikož na svahu je sněhu dost – a to je přece nejdůležitější. Na osvědčeném hotelu Labyrint nás každoročně přivítali s vřelou náručí. Jsme tu už ostřílení mazáci, a tak nám věnovali luxusnější část i se společenskou místností. Všichni už si brousí zuby na večerní diskotéky! Nechci ovšem předbíhat, jelikož diskotéky bývají za odměnu.
Po příjezdu jsme se vybalili, nacpali bříška maminčiným řízkem a připravili na svah. Nebudu lhát, ale jít na svah po řízku? Skoro jako za trest. Všichni cestu zdolali a hop, stáli na lyžích. Krátká rozcvička, seznámení s pravidly a pár pádů na lanovce. Nevadí, to vše k lyžování patří. Na kopci se lyžaři rozdělili do skupin dle svých zkušeností. První a druhé družstvo jeli rovnou na velký svah a třetí družstvo? Jak to napsat? Nabírali zkušenosti po svém! Ovšem velmi úspěšně, všichni na konci odpoledne sjeli z kopce dolů. Prostě borci.
Odpoledne uteklo jako voda. Snažili jsme se sžít s hotelovými pravidly, které bylo třeba několikrát připomenout. Večeře skvělá jako každý rok – kuřecí plátek s hranolky a bezedná salátová mísa. Po večeři nás čekal program ohledně bezpečnosti na sjezdovce a volná zábava. Nyní už jen najít svou postel (někteří účastníci zájezdu budou mít opravdu problém – uklidí se samo) a na kutě. Dobrou, zítra!
2. den
Zdravíme všechny příznivce letošního deníčku. Ráno jsme vylezli z postele „něco málo po sedmé“ a nebylo to vůbec jednoduché, jelikož noc byla krušná. To víte, večerní Coca–Coly bylo víc než dost. Všichni si přichystali snídaňový outfit a natěšení se vydali do hotelové jídelny. Čekal nás skvělý raut, který nám dodal sílu na celé dopoledne. Poté to už jen fičelo – bunda, helma, rukavice a sraz před hotelem. Neopomněli jsme na každoroční klasiku aneb – máte všichni ski-pass? Nu což. Před hotelem všichni „měli“. Bohužel, na sjezdovce byla situace jiná. Také si říkáte – je to vůbec možné? Sami jsme se ptali, ale ano, je.
Dopolední výcvik byl skutečně náročný a každá skupina trénovala po svém. Odměnou nám byla drůbková polévka a kuře na paprice s houskovým knedlíkem. Chvíli zavřít oči, odpočinout si a jdeme na druhé kolo. Bunda, helma, rukavice a sraz před hotelem. Máte všichni ski-pass? Tentokrát obstáli všichni – nejen před hotelem, ale také na sjezdovce. Odpoledne se lyžovalo výborně. Málo škol, hodně sluníčka, zúročené dovednosti z rána. Prostě paráda.
K večeru jsme ošetřili všechny bolístky a hurá na večeři. Uzené maso s brkaší a zeleninou = rychlé posilnění před večerním programem. Večerní program přichystalo 1. družstvo a moc jsme se nasmáli. Zábava se jmenovala „Hádej kdo“. Soutěžili úplně všichni a instruktoři pevně věří, že se bude dnes soutěžit ještě jednou. Hra se bude jmenovat – Hádej, kdo usne jako první. Očekáváme vysokou účast. Dobrou!
3. den
Třetí, či jinak řečeno – ,,kritický“ den. A že je kritický jsme poznali hned po ránu. Celá naše banda si opravdu pospala a vstávala až ve stanovený čas, nikoli dvě hodiny před stanoveným časem. Rychle obléknout a na snídani. Dnes u pánů vedlo rozpečené pečivo se šunkou a sýrem a holky daly přednost sladké snídani – aneb vánočka na 100 způsobů. Všichni si třikrát zkontrolovali ski-pass, ukázali jej vedoucím a šlo se na svah. Krátká rozcvička a zapnout lyže. Dopolední lyžovačka byla moc fajn, přestože zde byla spousta škol. Vyšlo počasí a lyže jezdily, jak měly. Kouzlo velkého svahu pocítilo i třetí družstvo a my jsme táááák pyšní.
Na oběd nás překvapila variace kuřecích a vepřových řízků s bramborem, uzená polévka a stále oblíbenější bezedná zeleninová mísa. Po obědě byl vyhlášen polední klid, který díky dnešnímu dnu, trval o hodinu déle než obvykle. Nebudu vám nic nalhávat, ale dalo by se na to zvyknout.
Odpoledne se neslo v duchu krátké procházky, jelikož i zdatní lyžaři potřebují regeneraci těla. Vyběhli jsme na kopec, vyfotili se, zkoulovali učitele a zpět na hotel. Než jsme se vyzuli, druhé družstvo utíkalo chystat odpolední program. Pro dnešní den zvolili oblíbenou židličkovanou. Jakmile program skončil, čekala nás večeře – špagety s kuřecím masem a sýrem. Nadblábnout bříška a hurá na večerní lyžování. No, a to byl náš celý den. Momentálně hledáme tradičně svou postel a ukládáme se k spánku. Dobrou noc!
4. den
Předposlední den započal jako každý jiný. Probudit se, obléknout a rychle na snídani. Bunda, čepice, rukavice a tradiční otázka – máte všichni ski-pass? Před hotelem opět účastníci kurzu obstáli, ale situace před sjezdovkou byla tradičně jiná. Pevně věřím, že alespoň zítřejší den se nám tohle vydaří, jsme přece sedmáci! Dopolední výuka probíhala dle plánu, ovšem výcvik nám překazil nečekaný déšť. Nikomu to nevadilo, jelikož dřívější příchod na hotel = dřívější oběd.
Paní kuchařka pro nás připravila vepřový plátek s těstovinami a čočkovou polévku. Plná bříška, polední klid a najednou vyvstala otázka – kdo půjde lyžovat? Z pokojů se jednohlasně ozývalo: ,,Coooo? Lyžoooovat? Ale my máme mokréééé bundy a ruuuukavice, pančelko zkusteee tooo.“ Koho by napadlo, že musí takto velkým dětem připomenout, že bunda schne lépe na topení než ve sprchovém koutě. Co už naděláme. Lyžovat tedy šli jen ti nejotrlejší. Zbytek posádky se vydal do bazénu, kde probíhaly holčičí zápasy „Clash of the stars“.
Večeře byla velkým překvapením – burger „trošku jinak“. Najezení jsme se sešli ve společenské místnosti, kde si třetí družstvo připravilo večerní program. Pro dnešní den zvolili „končetinovou“ hru. Všichni se zasmáli a rozešli do svých pokojů, kde probíhala volná zábava. Tímto končí náš čtvrtý a zároveň předposlední den. Zítra už jen sbalit, zalyžovat a máte nás doma, maminky. Těšte se! Dobrou noc.
5. den
Ranní vstávání nebylo úplně jednoduché, jelikož bylo velmi brzké. Museli jsme se totiž sbalit domů. Abych se přiznala, u některých jsem ani nepočítala s tím, že by tu smršť dokázali uklidit. Pan učitel ovšem zavelel, a tak všichni makali, co to šlo. Někteří si dokonce museli zahrát na popelky a oblečení mezi sebou roztřídit. Jsem zvědavá, kdo jaké oblečení doveze domů. Nebojte maminky, vše se v průběhu praní najde, třeba u spolužáka. Naskládat věci do společenské místnosti a hurá na snídani. Poslední rozpečené pečivo, šunky, sýry, sladké – slané – to nám bude moc chybět. Pro dnešní den jsme na základě zkušeností na účastníky kurzu vyzráli. Všichni se před hotelem prokázali svým lyžařským průkazem, bez toho se nevyšlo na sjezdovku a opravdu to pro dnešní den vyšlo! Skvělé! Kdybychom tu byli déle, společnými silami to vypilujeme. Dopoledne se lyžovalo bezvadně, alespoň pro nás – instruktory, nikdo už nepotřeboval naši dopomoc, pouze odborný dohled. My jen kontrolovali a pyšně chválili.
Ač byla dopolední lyžovačka parádní, každá sranda jednou končí a my sbalili lyže, vyzuli lyžáky a vydali se na poslední oběd. Paní kuchařka přichystala přírodní plátek s rýží a salátem. Slušně jsme poděkovali za jídlo, které bylo celý týden famózní a rozloučili se. Stačilo jen snést věci k zelenému šípu a vydat se na cestu.
Nyní sedíme v autobusu a frčíme směrem k Čejkovicícím. Tímto ukončuji náš lyžařský deníček a jen dodávám - bylo to krásné a bylo toho dost. Tak příští rok! Čáááu!
Comments